pátek 21. července 2017

cuketová polévka


Cukety miluji a bohužel mé děti, jak to tak bývá, se vyhýbají téměř všemu zelenému na talíři. Hodně mě holky překvapily, jak jim tato polévka chutnala. Snědly jsme k obědu a svačině celý hrnec:-) Je opravdu senzační. recept jsem si vymyslela po ochutnání cuketové polévky v restauraci. Jen jsem tipovala, co může být za tou skvělou chutí a povedlo se na jedničku. Kdo fandíte cuketám, určitě vyzkoušejte.


Cuketová polévka

2 střední cukety
1 větší cibule
1 brambora
1 mrkev
2- 3 stroužky česneku
olivový olej
80 ml smetany
sůl, libeček

Cibulku na oleji zpěním, posolím a osmahnu do zlata. Přidám bramboru a mrkev nakrájenou na malinké kousky, abych nemusela vařit dlouho. Zaliji vodou nebo zeleninovým vývarem a vařím asi 6 minut. Přidám cukety nakrájené nejprve na podél na čtvrtiny a potom na plátky. Zelenina by měla být ponořena ve vodě, ale vody né více. Vařím asi 8 minut. 1/4 cuket vyndám do misky a zbytek polévky v hrnci rozmixuji tyčovým mixérem. Přiliji smetanu, přidám prolisovaný česnek a minutu povařím. Pokud máte libeček jen sušený, dejte malou hrst do vypnuté polévky a vložte zpět nakrájené vyjmuté cukety. Pokud máte libeček čerstvý, servírujte až na talíř. Polévku podávejte např. s parmezánem, bazalkovým pestem a pár kapkami extra virgin olivovým olejem. K polévce se hodí na sucho osmahnutý chléb. Máte tak vyřešený lehký oběd nebo večeři.



Dobrou chuť.

středa 19. července 2017

Muzeum berounské keramiky


I takováto malebná zákoutí se najdou v centru Berouna. Touto kameny vydlážděnou uličkou hned za středověkými hradbami se dostanete k Muzeu berounské keramiky. My tam o prázdninách chodíme do jejich keramické dílničky.  Vstup je symbolických 20,-Kč a vy dostanete svůj prostor vyrobit si cokoli z hlíny. Výrobky vám za několik dnů vypálí, vrátíte se dekorovat svá díla glazurou, burelem či engobou a po konečném vypálení si svůj výtvor odnesete hrdě domů. 
Kdo jste z okolí, máte skvělou možnost, jak dětem tvořivě zpříjemnit prázdniny. 






V keramické dílně jsou i kurzy pod vedením profi keramiček, které vás naučí třeba i práci na hrnčířském kruhu. 






Když jsem měla hlínu v rukách a neumělecky jsem se pokoušela vyrobit něco do zahrady, opět víc a víc smekám před všemi keramiky. Jak to děláte, že vám po rukama vzkvétá taková dokonalost? Klobouk dolů. Mávám vám holky ... Lení, Zuzí, Marcelko, Soňo :-) Díky vaším výrobkům na vás denně myslím, mám vás stále na očích:-)

Mějte všichni prima den.

úterý 18. července 2017

výročí



Dnes je tomu na den přesně pět let, co jsme se poprvé vyspali na zemi na matracích v našem domečku a už jsme se do města nevrátili. Ještě jsme neměli ani všude položené podlahy, byli jsme ještě měsíc bez kanalizace a tři měsíce bez teplé vody, ale šťastní a v našem. Když se podívám na fotky, co jsme ušli za kus cesty, musím se poplácat po rameni. Fotky jsou svědci. Je dobré si to připomenout a vyštrachat v archívu tyto staré snímky.  Třeba budeme pohonem pro ty, kteří váhají, jestli jít místo satelitu do staré zástavby, kde má každý kout vepsanou svou duši. A že i z takové džungle s rozpadlým domem se dá vlastníma rukama vybudovat váš sen. Rok jsme plenili zahradu, o kterou se nikdo 25 let nestaral, potom jsme nechali zdemolovat původní 19 metrové rozpadlé stavení a deset měsíců jsme stavěli náš domeček. A od té doby makáme dál a stále není hotovo, ale stojí to za to.
My si dnes večer při našem výročí připijeme na další spokojené upracované roky.











Ještě jsme neměli ani podepsanou kupní smlouvu a už jsme přijeli se srpem a začali jsme.









A po dvou měsících už jsme věděli, kde končí náš plot:-) Neměli jsme na pomoc ani sekačku, ani motorovou pilu, vše jen srpem, rýčem, ruční pilou a zahradními nůžkami ... jsem moc ráda za takové vzpomínky.



A stále děkuji naší intuici a tomu nepopsatelnému pocitu, že tady chceme žít, ač si rodina potajmu klepala na čelo, do čeho se to zadlužujeme. TADY už jsem před dvěma lety naši proměnu před a po zdokumentovala.


Krásné dny a vám, co zrovna stavíte váš sen, hodně síly. 

pondělí 17. července 2017

stále v procesu



Dostávám dotazy, jak jsme řešili u bazénu to či ono. Jsme stále v procesu zkulturnění bazénové plochy. Ač makáme, mám pocit, neustále, není zdaleka hotovo. Nyní jsme kopali kopec nad bazénem, aby se vešla rovná dřevěná teráska. Takže rýč a kolečko byly naše věrné kamarádky, a že těch koleček bylo!!! Tom mi postavil budníček na druhé čerpadlo s hadicí, které vede z jímek, kam svádíme dešťovku, takže jsme na sucha zase lépe vybaveni a Betynka mi udělala z keramiky fajnovou dekoraci.




Naše ušaté slečny mají nový stan, který jsem podobný viděla na IG pro slepice a Tom splnil Terezce další přání. Králíci jsou mobilnější a pomáhají mi sekat zahradu:-)



Bazén dostal na své zapuštěné straně límec ze suchého betonu, aby držel svah a nyní pokládáme na vykopanou část textílii a čeká nás výroba dřevěné palisády pod kopcem, aby se nesypal na terásku kačírek z levandulí. 





Mějte prima den a díky za vaše návštěvy a milá slova.

sobota 15. července 2017

zastávka Nižbor




Konečně jsme Zastávku navštívili i s foťákem a já vám mohu skrze fotky ukázat jedno moc pěkné místo kousek od Berouna. Místní tuto nádražní restauraci, kterou provozuje Tomáš Hanák, který v Nižboře i bydlí, moc dobře znají. Ale možná bude tento článek pro někoho z větší dáli lákadlo třeba na prima cyklo výlet, nebo tipem na zastavení při toulkách a výletech Křivoklátskem nebo Krasem. Do Nižbora vede cyklo stezka podél Berounky už ze Srbska přes Beroun a Hýskov. Trasa je nenáročná, po rovině a když jsme sem s holkama jeli, divily se, kolik jsme rychle a bezbolestně ujeli kilometrů. Byly teď zvyklé na kopce v Brdech a na Šumavě a toto je opravdu lehoulinkatá trasa. 
Pro milovníky starých věcí, z kterých duši jednoduše vnímáte a cítíte, je Zastávka balzám pro oči. Vše je s citem a humorem sladěno do starého nádražního stylu, kde si i uši přijdou na své. Zaposlouchat se můžete do příjemného rytmu jazzu a swingu. Zkrátka zážitkový akord, když přidáte dobroty z místní kuchyně. Pan Hanák je příjemný a pohodový člověk. Vidíte ho umývat stoly i se usmívat na lidi. Našim slečnám dal při odchodu ochutnat novinku s mascarpone, kterou právě vymysleli v kuchyni a on si svůj dezert odnášel ven, aby si ho vychutnal. Když se naše slečny ostýchaly ochutnat z tácku, který jim podával, sám jim dal lžičku ovoce se šlehačkou až do úst. A na to se Bety zeptala: "A dostala i maminka?" Po tomto dotazu ano :-) A tatínek se divil, kde jsme se to zdržely. Už měl venku nasazenou helmu s jednou nohou v nášlapném pedálu.



výhled z vitrážového okna restaurace na nižborský zámek














Kdo nemáte Zastávku daleko, určitě doražte. Možná je letos poslední příležitost posedět u kolejí. TADY si můžete přečíst proč.

Mějte prima víkend.